You are viewing a single comment's thread from:
RE: Rozpravanie o velmi specialnom cloveku
Krásně napsané a určitě to musel být vzácný člověk. Přečetl jsem to jedním dechem. Máš pravdu, že pravá hodnota člověka není v jeho urostlé postavě, vysokém postavení, či tučnému kontu, ale je v jeho duši a hlavně v srdci. Je třeba si vážit lidí, kteří nám dali to nejdražší, co měli, a sice svůj čas, který už nikdy nevrátí... V únoru to bude 15 let, co nás navždy opustil ten nejlepší táta na světě a ode dneška jsou už společně s tou nejlepší mamkou :(
Laska jako slovo muze byt ruzne interpretovana, ale laska jako pocit je neco neobycejneho. Ja mam pocit, ze kdyz ze mne cisi tolik lasky a porozumeni, ze i ten nejvetsi "nepritel" je obdarovan. Otazka je, jestli je hotov ji prijmout. Vsichni, nam drazi jsou urcite s nami i nadale "propojeni" a drzi nad nami ochrannou ruku. A kdyz uverime, ze "tam" je jim lepe, i nam se ulevi a tesime se nakonec s nimi.
Věřím tomu a díky tomu jsem "celkem v pohodě", protože jsem v posledních dnech byl často za mamkou v nemocnici a bylo mi jasné, že už je to pro ni utrpení, a proto je pozitivní to, že už ji nic nebolí a je už s taťkou. Doktoři ji odespisovali už před více než rokem, kdy skončila v nemocnici a řekli nám, že domů už se nedostane. Po třech měsících v sanatoriu se na jaře vrátila domů, kde byla až do vánočních svátků, kdy byla u sestry, která ji pro bolesti musela odvézt do nemocnice. Tam zůstala až doteď, ale jsme vděčni za ten rok, co tady byla ještě s námi, protože kdyby věděla, co jí je, vzdala by to už dávno.... Určitě byla taky ráda, že tu mohla být a ano, teď už ji nic nebolí...