My gaming history #3: Game consoles
This part of my gaming history will not be history at all, because I met the game consoles only a few years ago.
Tento díl mé herní historie nebude úplně historií, protože k pořádným konzolím jsem se dostala až před pár lety.
Is it a console, isn't it a console?
Nowadays, under the console word, we'll imagine PlayStation, Xbox, and so on. Just some smart devices to be able to play what you like on the TV. Well, you can play everything you buy only. But is the Brick Game, which grew up with me, and was much more my only gaming companion, a game console?
It was a small box that had some digital brick games in it. You could play formula (It was the best game!!), Tetris, Arkanoid, some shooters, and certainly other games I don't remember. The selection was rather limited, and you couldn't expand it. Another similar game I got into my hands was Russian egg collecting with Nu Pagadi. Would you call it a game console? I wouldn't, but the definition for a handheld console according to Wikipedia corresponds.
A handheld game console is a small, portable self-contained video game console with a built-in screen, game controls, and speakers. Handheld game consoles are smaller than home video game consoles and contain the console, screen, speakers, and controls in one unit, allowing people to carry them and play them at any time or place.
Yeah, and once I bought Tamagotchi in Italy to get my mother confiscated it when I came home (it was a school trip), and then she probably threw it into the trash. My parents really hated its beeping sound.
Modern handheld consoles
The modern handheld consoles missed me. My parents didn't buy me any and I had only a little money to buy something that expensive myself. My only chance was, when shopping in some shopping center, to visit the electro store. Occasionally, some of the game consoles had been turned on and ready to be tested. Once I wanted to try to play something on Nintendo, but I didn't fully understand the controls, so I didn't play at all in the final.
Then I started to date my boyfriend, and everything changed. Yeah, I know I mention him in all articles, but no one else had such a (bad :D) influence to me. He had, of course, more luck with his parents, and he lent me his old PSP (PlayStation Portable), which he didn't play much with. There were, of course, some games on such midi CDs, including GTA (I won't tell you the version, I never played it at all).
The PSP has become my companion both at home and on the road to the warehouse where I had a part-time job at that time. GTA wasn't the game that took me the most time. I sucked at it. I got stuck in a mission where you have to move some boxes while sitting in a forklift and the warehouse was burning. That's why I mainly played God of War. I enjoed the game, and I finished it (on easy difficulty, I was a noob). I even wanted to play its sequel, but my boyfriend didn't let me. As soon as he finished it, he returned the game to his friend and I could only envy. But that was another console.
It's Xbox 360 time!
The Xbox 360 was the first video game console I came into, even though it was more or less marginal. Surely it won't surprise you that it belonged to my boyfriend. We didn't live together at the time, and we only saw ourselves at weekends. So when we played something, we played together. Mostly, every such a game session ended in an hour because we were furious at the game.
I was a rage monster during shooters because I was unable to hit even the barn door and my boyfriend was angry at the Lego. I think it was Lego Batman he bought so we could play it together. Well, it's a game for kids, but some puzzles were hard, and my boyfriend got some headache. Occasionally he is worse than a woman because his head hurts perhaps from everything. Even if he's unable to find some matching subtitles to some movie.
Then we played Minecraft together, but he got a headache again, so we didn't play on Xbox in the final, and we were watching the anime and movies together. The more prominent gaming part came with the purchase of PS4.
PS4 gaming
But the Xbox 360 has begun to become obsolete and had no more games released. It was a sign for my boyfriend to buy a new console. Well, but which? Xbox One or PS4? The title of this paragraph suggests that PlayStation has won. My boyfriend wanted to play games that are PS unique. E.g., Uncharted. Who doesn't know the game, it's Lara Croft with a penis. In total, there are four parts. At home, we have all, but I've played only the first episode. I will come to others once.
In the beginning, we couldn't play together, because he had only one controller, but we were able to evade it. He has found two games where you are controlling two characters at the same time. Just one character = one joystick. And so we played Brothers: The Tale of Two Sons and Untwined. We didn't find more similar games, so after finishing these two titles, we had nothing to play together.
The change came when we started living together. We still had only one controller, but I, as a student, who had eternal free time because I didn't go to lectures... finally got to PS4. But in the beginning, I didn't have much to play because of the lack of RPGs. But that changed.
The exams came, and my boyfriend didn't have a better idea than to buy a Dragon Age Inquisition from his friend and give it to me. Maybe you can imagine what happened. Of course, the game had priority over the school, but hey, I still became a bachelor, don't I? Easy peasy.
I had a really fun time with DA because there are a lot of catchy characters and soundtrack I wanted to come back to. So one day I decided to get a platinum trophy in this game (for the uninformed: for some action in the game you get trophies, and the platinum in most games means that you have to collect all the other trophies and finish the game on the hardest difficulty) and I did it!
Of course, we also thought of buying a second controller to play games together, and it didn't take long to wait. We got a blue controller to the collection. Our gaming options expanded quickly. But most of the games we never finished, so basically Diablo III has become our only finished co-op game. Also on platinum trophy. What I hate on my boyfriend the most is that once he gets platinum in some game (he's a terrible platinum hunter), he can throw it into the trash because he'll never play it again. Well why, right? He did everything in it.
Another game I received from him (I didn't buy a single game until this year.) was Witcher 3 and again during exams. I also quite enjoyed it and wanted to get the platinum trophy, but the Gwent had other intentions. A card game no one can simply win with that shit pack you get on the beginning. And how do you get better cards? By winning Gwent game. Once I almost won one game. With almost I mean that the opponent won only thanks to 1 point. One fucking point! I was furious, and it was the final blow to end the platinum trophy pursuit.
The last PS4 game I got from him was Skyrim. I had to get used to its controls for a while, but in the final, I became a dreaded Khajiit. I was disappointed with the end of the campaign because you kill the last boss and the game ends. No epic cutscene at the end and no mentions of what happened to the world. And yeah, I killed Paarthurnax. Haters gonna hate.
And to close this RPG chapter. The first PS4 game that I bought was Kingdom Come: Deliverance because I wanted to support the creators, including one of my teachers at FEE. I have to admit, however, that the game is quite hard and because I now play mainly on the computer, who knows when I get back to it.
My path to adventures
In addition to the Uncharted action adventure, I've also met the other adventures for the first time in my life. With these adventures, I mean Until Dawn, Life is Strange and a few Telltale ones. These games are mainly story-based, so you don't really play them much. It's more like an interactive movie. Your only task is to push the buttons that appear on the screen at the right time, and make decisions in incredibly complicated situations that will affect the whole game. E. g. You choose to let die character X or character Y. I'm glad that it's just a game... At the same time, e.g., Life is Strange has such a touching story that I was crying at a lot.
Another a little different adventure I played was King's Quest. There was much more interaction with the world than in the above-mentioned titles, mostly in the form of some puzzles and mini-games.
And thanks to these games, I've discovered another genre that becomes one of my favorite along with RPG.
And if you don't have enough of my gaming adventures or you want to know more, just follow my blog or scroll a little bit in its history. I have already written some posts about some of the games mentioned above.
Je to konzole, či není to konzole?
V dnešní době si pod pojmem konzole představíme PlayStation, Xbox, atd. Zkrátka nadupané mašinky, které připojíte k televizi a můžete si na nich hrát, co se vám zlíbí. Teda můžete na nich hrát vše, co si koupíte. Kam ale zařadit třeba takový Brick Game, který se mnou rostl a hrozně dlouho mi dělal v podstatě jediného herního společníka?
Byla to malá krabička, která v sobě měla pevně zabudované kostičkové hry. Mohli jste si zahrát formule (Formule byly nejlepší!), tetris, arkanoid, střílečky a určitě i další hry, které si nevybavuji. Výběr byl ale dost omezen a nedal se rozšířit. Další podobnou hrou, která se mi dostala do rukou, bylo i ruské chytání vajíček s Nu Pagadi. O tom by už člověk neřekl vůbec, že to je konzole, ale definici pro kapesní konzole dle Wikipedie odpovídají.
Kapesní herní konzole jsou menší a lehčí než stolní, nazývají se též handheld. Mají svůj vlastní displej, který tvoří jeden konstrukční celek společně s ovládacími prvky a zdrojem (dobíjecí akumulátor nebo baterie). Tyto přístroje většinou nepoužívají disková média, nýbrž paměťové cartridge, případně mají hry v paměti uložené napevno.
Jo a taky jsem si jednou v Itálii koupila Tamagotchi, aby mi ho matka po návratu domů (jednalo se o školní zájezd) zabavila a pak nejspíš i vyhodila. To pípání jim totiž nedalo (na rozdíl ode mne) spát. A to myslím doslova.
Moderní kapesní konzole
Moderní kapesní konzole mě obešly oklikou. Rodiče mi žádnou nepořídili a peněz na to, abych si nějakou koupila sama, jsem měla málo. Mou jedinou šancí tedy bylo, při nakupování v nějakém OCéčku, navštívit tamější elektro. Občas tam totiž nějakou tu herní mašinku měli zapnutou a připravenou k vyzkoušení. Jednou jsem chtěla zkusit si něco zahrát na Nintendu, ale totálně jsem během těch pár minut nepochopila ovládání, a tak jsem si ve finále nezahrála vůbec.
Pak jsem ale začala chodit s přítelem a všechno se změnilo. Jo, já vím, že ho zmiňuju snad ve všech článcích, ale nikdo jiný na mě hold takový (špatný :D) vliv neměl. Ten měl samozřejmě větší štěstí na rodiče, a tak mi půjčil své staré PSP (PlayStation Portable), na kterém už moc nehrál. K němu samozřejmě patřilo i pár her na takových pidi cédéčkách, mezi které patřilo např. GTA (verzi nepovím, nikdy jsem to pořádně nehrála).
PSP se stalo mým společníkem jak doma, tak na cestách do skladu, ve kterém jsem tou dobou měla brigádu. GTA ale nebylo tou hrou, co mi zabrala nejvíc času. Hrozně mi totiž nešlo. Zasekla jsem se u mise, kde musíte přemístit nějaké krabice, nebo co, zatímco sedíte v ještěrce a ten sklad, kde jste, hoří. Proto jsem hlavně hrála God of War. Ta hra mě fakt bavila a dokonce jsem ji i dohrála (na easy, páč jsem byla noob). Chtěla jsem si dokonce zahrát i její pokračování, ale přítel mě k němu pořádně nepustil. Sotva to dohrál, tak hru vrátil kamarádovi a já mohla jen závidět. To už se ale týkalo jiné konzole.
Xboxu 360 nastal čas!
Xbox 360 byla první herní konzole, se kterou jsem se dostala do styku, i když to byl styk víceméně jen okrajový. Jistě vás totiž nepřekvapí, že patřila příteli. Tou dobou jsme spolu ještě nebydleli a vídali jsme se v podstatě jen o víkendech. Proto když už jsme něco hráli, tak jsme to hráli jen spolu. Většinou ale každá taková herní relace po max. hodině končila především kvůli tomu, že jsme se u té hry nehorázně vztekali.
Já byla expert na vztekání se u stříleček, protože jsem nebyla schopna trefit ani vrata od stodoly a přítel se vztekal hlavně u lega. Myslím, že to byl Lego Batman, kterého koupil, abychom ho mohli hrát spolu. Na to, že to je hra pro děti, tak některé hádanky nám daly opravdu zabrat a přítele z toho pak začla "bolet hlava." Občas je horší jak ženská, bolí ho hlava snad ze všeho. I z toho, když mu zrovna nejde stáhnout normální funkční titulky k filmu.
Pak jsme spolu hráli ještě Minecraft, ale z toho ho bolela hlava taky, takže jsme na Xboxu ve finále moc nehráli a spíš jsme koukali spolu na anime a filmy. Větší pařba pak přišla až s koupí PS4.
Paření na PS4
Xbox 360 ale začal docela zastarávat a už na něj i přestaly vycházet hry. To bylo pro přítele znamením si koupit konzoli novou. No jo, ale jakou? Xbox One nebo PS4? Nadpis jasně napovídá, že zvítězil PlayStation, protože si přítel chtěl zahrát hry, které vychází právě jen na PS. Např. Uncharted. Kdo hru nezná, tak je to Lara Croft s pindíkem. Celkem jsou toho 4 díly. Doma máme všechny, ale zatím jsem dohrála jen jedničku. Na ostatní určitě někdy přijde řada.
Z počátku jsme nemohli moc hrát spolu, protože měl přítel jen jeden ovladač, ale i to jsme dokázali přečůrat. Našel totiž dvě hry, ve kterých se ovládají dvě postavy zároveň na jednom ovladači. Jednoduše jedna postava = jeden joystick. A tak jsme hráli Brothers: The Tale of Two Sons a Untwined. Více podobných her jsme ale nenašli, takže jsme po dohrání obou titulů měli smůlu.
Změna přišla až poté, co jsme spolu začali bydlet. Stále jsme měli jen jeden ovladač, ale já, jakožto školou povinný člověk, který má věčně volno, protože kdo by chodil na přednášky... jsem se konečně dostala k PS4 i sama. Na začátku jsem ale neměla pořádně co hrát, protože přítel měl nedostatek RPG. Ale to se pak změnilo.
Přicházelo zkouškové období a přítele nenapadlo nic lepšího než od kamaráda odkoupit Dragon Age Inquisition a dát mi ho. Asi si dokážete představit, jak to dopadlo. Samozřejmě, že hra měla přednost před školou, ale stejně jsem bakalář, že jo. Nic co by se nedalo zvládnout.
DA mě hrozně bavil, protože jsou tam hrozně chytlavé postavy a soundtrack, za kterými jsem se hrozně ráda vracela, a tak jsem se jednoho dne rozhodla, že dám v rámci této hry i platinovou trofej (pro nezasvěcené: za určité akce ve hře dostáváte trofeje a ta platinová ve většině hrách znamená to, že musíte posbírat všechny ostatní trofeje a dohrát hru na nejtěžší obtížnost) a to se taky povedlo.
Samozřejmě jsme přemýšleli i o koupi druhého ovladače, abychom si nějakou hru mohli zahrát i spolu a to na sebe nenechalo dlouho čekat. Do sbírky nám přibyl modrý ovladač. Hned se nám rozšířily možnosti. Většinu her jsme ale nikdy v rámci co-opu nedohráli, takže v podstatě se naší jedinou dohranou co-op hrou stalo Diablo III. Rovněž na platinovou trofej. Co ale na příteli nesnáším je to, že jakmile získá v nějaké hře platinu (je hrozný lovec platin), tak ji může v podstatě hned vyhodit do koše, protože si ji už nikdy nezahraje. Proč taky, když už v ní udělal vše?
Další hru, kterou jsem od něj dostala (Až do letošního roku jsem si vlastně žádnou hru nikdy nekoupila. Jednoduše mi za peníze nestály), byl Witcher 3. Opět ve zkouškovém. I ten mě docela bavil a chtěla jsem ho dát na platinu, ale v tom mi dost dobře bránil Gwent. Zaklínačská karetní hra, která se s tím, s prominutím, na hovno balíčkem, který dostanete na začátku hry, nedá vyhrát. A jak získáte lepší kartičky? Tím, že vyhrajete partičku Gwentu. Jednou jsem jednu hru skoro vyhrála. Tím skoro myslím, že protihráč vyhrál jen o 1 bod. No neskutečně jsem zuřila a byla to konečná v honbě za platinou.
Poslední PS4 hrou, kterou jsem dostala byl Skyrim. Chvíli jsem si musela zvykat na ovládání, ale ve finále jsem se stala obávaným Khajiitem. Akorát mě docela zklamal konec kampaně, protože zabijete posledního bosse a tím hra končí. Žádná epická cutscéna na konci a žádná zmínka o tom, co se se světem dělo dál. Jo a zabila jsem Paarthurnaxe. Haters gonna hate.
A abych uzavřela tuto RPG kapitolu. Moje první PS4 hra, kterou jsem si koupila byl Kingdom Come: Deliverance, protože jsem tím chtěla podpořit její tvůrce, mezi něž patřil i jeden z mých vyučujících na FELu. Musím ale uznat, že hra je docela těžká a vzhledem k tomu, že teď hraju hlavně na počítači, tak kdo ví, kdy se ke hře vrátím.
Cestička k adventurám
Kromě akční adventury Uncharted jsem se vlastně poprvé v životě setkala i s adventurami ostatními. Těmito adventurami myslím Until Dawn, Life is Strange a pár titulů od Telltale. Tyto hry jsou zaměřené hlavně na příběh a tak si v nich v podstatě moc nezahrajete. Je to spíš takový interaktivní film. Vaším jediným úkolem je včas mačkat tlačítka, která se objeví na obrazovce a případně se rozhodnout v neskutečně složitých situacích, které budou mít vliv na příběh. Třeba vybrat jestli necháte umřít postavu 1 nebo postavu 2. Ještě že to je jen hra... Zároveň třeba takový Life is Strange má tak silný a dojemný příběh, že jsem u něj brečela jako želva.
Další ještě trochu jinou adventurou, ke které jsem se dostala byl King's Quest. Tam té interakce se světem bylo o dost víc než třeba ve výše zmíněných titulech a to většinou ve formě různých hádanek a miniher.
A díky těmto hrám jsem objevila další žánr, který spolu s RPG patří mezi mé nejoblíbenější.
A pokud nemáte mých herních dobrodružství dost nebo se chcete dozvědět více, tak jednoduše sledujte můj blog a nebo si zascrollujte trochu do historie. O některým zmíněných hrách jsem totiž už psala (bohužel, pro některé, jen anglicky).
Previous episodes:
My gaming history #1: PC games
My gaming history #2: Mobile games
Image sources:
Brick Game
Nu Pagadi
PSP
God of War
Lego Batman
Dragon Age
Please consider delegating SP to our cause:
25SP,50SP, 100SP, 250SP, 500SP
Want to delegate more? Contact @GetSlothyy if you have or need help!
Pokud se tomu tak dá říkat, tak já hrávala na ,,konzoli" tetris jako malá, a strávila jsem na tom hodiny....dny...noci... okej tak týdny no :D Moje nejoblíbenější hra. V té době byl můj největší problém, že došli baterie :D Potom jsem přešla i na Jen počkej zajíci chytání vajíček a tamagochi jsem nechala doma, když jsem šla do školy, aby mi nepípalo a došla jsem domů a bylo mrtvé. Babička ho asi zapomněla nakrmit :D
Taky bych tomu neříkala konzole, ale kam jinam to zařadit :D S Brick Game jsem propařila celé prázdniny u babičky, když mi bylo zrovna blbé jen sedět celou dobu u počítače. Tetris nebyl úplně můj favorit, ale občas na něj došlo taky. A hádej, kde jsem přišla k Jen počkej zajíci. Taky u babičky. Vím že jsem narazila ještě na podobnou hru s chobotnicí, ale ta asi nikdy neměla baterky, takže jsem si ji nezahrála :(
A teď mám doma dvě živé Tamagotchi a jsou to občas taky docela otravná pípátka. Akorát to pípání znamená pravý opak umírání :D
I like this ^_^
I'm glad, you like it :)
Congratulations, this post was rewarded with a SteemGC Upvote!
Want to meet fellow Steemit gamers and earn upvotes yourself? Join the SteemGC Discord channel!
Máš bohaté hrací zkušenosti ;-)
No mohly by být i bohatší. Musím to dohánět teď :D
Proč ne, nikdy není pozdě :-)