Ono je to trošku složitější s těmi zvířecími pudy... píšeš o mučení, zabíjení, lovu... jenže nedávno bylo zjištěno, že například u kytovců se celkem běžně objevuje čistý altruismus. Keporkak vidí, jak hejno kosatek nahání mládě delfína, tak je odežene, delfínka doprovodí do bezpečí a pak si jde zase po svých. Co z toho keporkak má? Nic. Prostě jen udělal dobrý skutek. Takže i takhle mohou vypadat zvířecí pudy...
Ano, a starší delfíni někdy zabíjejí mladší. A šimpanzové občas zabijí a snědí člena sousední tlupy...
Máme v sobě krutost i altruismus. Zvířata i lidé. Je to složité. A je dobré si to uvědomit.
(Některé tlupy opic nechávají napřed nažrat staré a nemocné kusy. To ale není altruismus. Ony si je chovají jako živé štíty pro případ útoku predátora.)
Já jen, že ten tvůj článek nevyzněl pro zvířátka úplně hezky, tak jsem to chtěl trošku vybalancovat ;) Možná jsem v tomhle zaujatý, ale jak se tak toulám světem a pozoruju kolem sebe zvířata i lidi, tak mám pocit, že v lidské společnosti je té krutosti určitě víc... Navíc jak říkáš, mezi lidmi už to ani není z evolučního hlediska potřeba...
Mně se taky nechce psát o mongolském pólu s bezhlavým kozlem a na domácí scéně o velikonočních zvycích, jako je stínání, nebo umlácení cepem, kohouta. To bych mohl psát o býčích zápasech, nebo o běhu před býky...
Jistě, takových příkladů bychom našli spoustu. "Festival" masového zabíjení delfínů v Dánsku, mlácení do piňat vyrobených z živých leguánů a vačic v Mexiku, točení se psy přivázanými na laně v Bulharsku atd. atp. Tohle všechno a mnoho dalšího jsou příklady toho, kdy se člověk chová krutě jen a pouze pro svou zábavu. Nic víc za tím není. Takové chování se ve zvířecí říši nevyskytuje...