Ach ta moje žena

V některých věcech je má žena skoro "úchylná". Není to nic vážného, ale z počátku našeho společného soužití jsem si na to musel dost zvykat.

Úklidový maniak

Když mi rodiče vyprávěli o mé velice čistotné tetě, vyvolávalo mi to úsměv na rtu. Některé její kousky pobavily. Netušil jsem, že má budoucí choť bude na tom podobně. Jasně, pořádek doma je příjemná věc, ale až takto?

Já od přírody "bordelář", ona velice čistotná a pořádná. Kde se svlíknu, tam to leží. V mé skříni komínky nejsou. Špinavý talíř položen jen na kuchyňské lince. Sem tam flek na tričku. Má to se mnou holka těžké. Ale co je moc, to je moc. Není přece možné, abych si odskočil na záchod a po návratu našel urovnanou sedačku. Není třeba po dopití kávy ihned umívat hrneček. Po obědě, ještě s mastnou hubou, ihned pucovat talíř. A každé ráno v ložnici ihned urovnávat postel?

Ne! To nejde. Nejsem otrokem pořádku. Argumentovat, že k nám může přijít návštěva, je také nesmysl. Chci doma v klidu a pohodlně žít. Pomohla drobná domluva, nakazit ji svým "bordelářstvím".

Nyní je vše OK. Odmontoval jsem zvonek a nikdo se k nám nedozvoní. Žádná nečekaná návštěva. Pokud má někdo zájem posedět a pokecat, sedneme si do baru, který je ve stejné budově.

Stěhovací manýry

Nevím, zda takových žen je více, ale ta moje baba ráda "šoupe" nábytkem. Ta intenzita se časem snížila, ale byly doby, kdy se to dělo denně. Přijdu z práce domů a sedací souprava je na jiném místě. Svou polohu změnily i skříně.

Při otevírání vstupních dveří čekám, co bude zase za změny. Už několikrát jsem požadoval, aby u nich zanechala nový plánek bytu. A dotaz: "Miláčku, nepřemístíme tu sedačku jinam?" mě v neděli nikdy netěší.

Málo místa ve skříních

Co chvíli zjišťuji, že máme doma málo skříní a komod. Z počátku jsem je dokupoval. Nyní už ne. Bychom se tu nevešli.

Nedávno jsem si šel pro košili. Skoro se mi ji nepodařilo najít. Má jediná skříň je opět plná manželčiných "hadrů". Mě v ní zůstala jen jedna polička a dvě ramínka. A zkuste tam umístit veškeré své šatstvo a ještě si něco vytáhnout. Časem tam máte jen hromadu hader, z kterých taháte a věříte, že je to to, co chcete.

Že je zle si člověk uvědomí, když si jde do komody pro trenýrky. Tam kde ještě včera bylo vaše spodní prádlo, jsou úhledně naskládané podprsenky, kalhotky, punčocháče. A to vaše je v té jedné hromadě ve skříni.

Kde to ta moje baba bere? Musím ji zakázat nákupy. A žádné nové skříně. Je sobota. Vše ji vyházet. Ať si to strčí kam chce. Opět mám svou jedinou skřín jen pro sebe.

Padnou mi i kaktusy

Ženu moc nepotěším řezanou květinou. Raději má pokojové kytky. To je další "úchylka". Nejen že je dostává k různým výročím, ona si je i sama kupuje. Včera se mi podařilo v našem obýváku napočítat celkem šestatřicet květináčů. Je pravda, že obývák máme větší, ale i tak je to asi dost. Nejsou to žádné kaktusy. Jsou to pořádně "uchlastané" kytky. Naštěstí si je zalívá sama. Mě to čeká jen při jeji delší absenci. Většinou si vzpomenu na jejich zalití, když ji slyším se vracet domů. Některé to už ale mají za sebou. V tomto jsem dost nepořádný. Na kolejích mi hynuly i ty kaktusy.

Snad to tu nebude číst. Asi by mi pak přednesla podstatně delší seznam mých neřestí. A já ji miluji takovou, jaká je.