Why Self-Esteem Is Self-Defeating / Proč se sebeúctou neprorazíte

Video s českými titulky na Amara.org. Následuje český přepis.

Nemám žádnou sebeúctu. Neříkám, že se sobě protivím, ani nekritizuji, jak působím na ostatní. Nemám ani málo sebeúcty. Jen říkám, že nemám vůbec žádnou sebeúctu.

Proč? Ze stejného důvodu, proč nemám žádného jednorožce. Sebeúcta je fantazie. Je to bezvýznamný výmysl vaší představivosti.

Ve slovníku u hesla „úcta“ najdeme: „Uznání autority.“ Sebeúcta je tedy uznání vlastní autority. Ale měli bychom se na sebe takto dívat?

Pokud se vás někdo zeptá, koho obdivujete, opravdu odpovíte: „Obdivuji sebe“? Je to tak správně?

Řekl bych, že ne... důrazně!

Byl jsem ještě kluk, ale myslím, že jsem si už v osmé třídě uvědomoval, že „sebeúcta“ vyvolává rozruch. Vzpomínám si, kdy mi školní poradce dal papír s otázkami a požádal mě, abych ohodnotil svoji sebeúctu na stupnici od 1 do 10. Mezitím se v Číně učí hlouposti jako matematiku nebo vědu. My jsme zkrachovali a oni vlastní naši zemi. Ale aspoň že jsme se sebou spokojeni.

Každopádně jsme se předtím snažili svévolně změřit své osobitosti. Na otázku, proč k sobě chovat úctu, mi učitelka odpověděla: „Protože jsi výjimečný.“ Když jsem se zeptal, proč jsem výjimečný, řekla: „Protože ty jsi ty.“

Přišlo mi to tehdy divné, když mi to řekla žena, která mi zrovna dala za čtyři z posledního matematického testu. Většina mých splužáků zaškrtla bez váhání 9 nebo 10. Mimochodem, z některých vyrostli alkoholici bez práce, ale hádám, že kdyby se mohli znovu ohodnotit, výsledek by byl stejný.

To je podstata sebeúcty: Být na sebe hrdý, i když k tomu nemáte důvod.

Obhájci budou tvrdit, že sebeúcta je hlavně o sebevědomí a že potřebujete sebevědomí, abyste v životě uspěli. Dobrá. Pokud je tedy sebeúcta o sebevědomí, proč tomu zkrátka neříkáme sebevědomí?

Protože sebevědomí musíte nabýt.

Student si věří u testu, jestliže se na něj učil. Sportovec si věří na trati, pokud trénuje. Zpěvák důvěřuje svému hlasu, pokud umí doopravdy zpívat.

Sebeúctu můžeme naopak definovat jako „nenabyté sebevědomí“. Osoba s vysokou mírou sebeúcty (též narcista) se bezdůvodně obdivuje. Můžeme se jí zeptat: „Proč si vážíš sám sebe?“ A její naučená odpověď bude: „Protože já jsem já.“

Stejně jako dnešní Narcis (Narkissos) nevidí svět za oknem, protože je příliš zaneprázdněn namlouváním si svého odrazu v okně.

V rozumné, méně zmatené době to lidé vnímali opačně. Nezáleželo na vašich pocitech, záleželo na vašich činech.

Legrační, to mě učili rodiče. Vzpomínám si, jak jsem se snažil tátovi opatrně vysvětlit, že neudělám úkol do matematiky, protože se kvůli ní cítím špatně. Odvětil mi, že bych se měl více učit a potom se nebudu cítit špatně. „Mezitím ale,“ řekl, „nezáleží na tom, jak se cítíš. Udělej si úkoly.“

Nezáleží na tom, jak se cítím? Skandál. Asi bych měl zavolat na sociálku.

Pokud by sebeúcta byla jen nevinná forma zábavy, mohli bychom se nahlas zasmát. Stala se ale vážným problémem, protože to „jsem výjimečný“, „mějte se rádi“, „dostanete plus za dýchání“ kazí vše, s čím přijde do styku. Odměňuje vás za nic. Nepomůže vám ve škole, brzdí vás v kariéře a zcela jistě vám neprospěje ve vztazích s lidmi.

Jistě, nejistota a pochybování o sobě můžou být znaky prohry, ale je stále šance že se z nich do budoucna poučíte. Sebeúcta ve skutečnosti zabraňuje zlepšení, protože se můžete zlepšit, až když si uvědomíte, v čem nejste dobří. Tento proces si může vyžádat daň na vašem vlastním uznání, proto se mu tolik lidí vyhýbá.

Netvrdím, že se máte nenávidět, a taky netvrdím, že se máte málo uznávat. Říkám, že máte přestat s vlastním uznáním, přestat na něj myslet. Tečka.

Správně se v životě rozhodujte a získáte veškeré uznání, které budete potřebovat.

Matt Walsh pro Univerzitu Prager.