Po stopách sv. Vojtěcha v okolí Vrčeně aneb můj dnešní výlet

Dnes bylo mlhavé počasí a slabě mrholilo. řekl jsem si, že vyrazím na nějakou kratší procházku. Dopravil jsem se na nádraží v Nepomuku, kde jsem zahájil svou pouť.

Zaujala mě zde výloha zdejšího bazaru. Videokazeta vypadá jako kdyby byla zasažena letlampou :-)

Po zelené turistické značce jsem po dvou kilometrech dorazil do obce jménem Vrčeň. Dostala své jméno údajně podle psů, kteří zde vrčeli na příchozího svatého Vojtěcha. Inu, nedivím se, světec v poutním oděvu a s holí vzbuzoval jejich zvědavost a možná se ho i báli.
Každopádně dnes tu na mě psi nevrčeli, ale přímo štěkali. Takže už možná víme, jak dostala Štěkeň své jméno :-)

Mají tu krásný gotický kostel, který ovšem prošel regotizací v devatenáctém století, takže vypadá gotičtěji, než původně :-) Ale mě se líbí.

A už ho tu máme. Samotný svatý Vojtěch. Co asi říká?
"Pane Bože, ti hříšníci ti takhle zadrátovali nebe! Že se nestydí!"

To svatý Jan Nepomucký má nebe volné.

Na hrázi Opatského rybníka se připojím na naučnou stezku. Zdejší krajinu kolonizovali v dávných dobách mniši cisterciáci, takže název rybníka je památkou na jejich působení. O obec i okolí se stará spolek Vrčeň. Je hezké, když v obcích působí podobné spolky, které se starají o zdejší blaho a hlídají i případný nežádoucí vandalismus.

Ponořím se do hloubi lesa. Trošku váhám, co si mám myslet o tomto značení :-)

V lese je opravdu krásně. Hlavně vlhko. To se dneska už moc nevidí, s tím, jak málo v poslední době prší.

Mechové království. Opravdu kouzelné. Čekám, kdy na mě vyskočí nějaký ten skřítek ;)

To bych se divil, kdyby tohle nebyla divizna. S kapičkami rosy na ochmýřených listech...

Tenhle strom, připomínající obří bonsaj, už toho asi hodně zažil...

Kdy už se objeví nějaká ta bludička? Je tu jen pusto a prázdno a mlhy se vznáší nad lesem...

Přicházím k Vojtěchovu prameni. Dle legendy zde světec zabodl hůl do země a vzápětí ze země vytryskl pramen, aby napojil žíznivé uhlíře v okolí.
Rozhodně magické místo, nabité energií. škoda, že nemám víc času zde tu sílu vody vnímat. Je opravdu silná a byla by ještě silnější, kdyby pramen nebyl zesláblý suchem.

Voda je údajně velmi kvalitní. Bohužel jí nemohu ani ochutnat, aniž bych při tom nezahučel do studánky. Je značně nepřístupná.

Na kříži nad pramenem nalezneme tuto tabulku

Od pramene sestoupím do údolí ke kapli sv. Vojtěcha.

Tato polygonální stavbička z konce 18. století. Nedávno byla prohlášena kulturní památkou a dnes trochu chátrá.
Nahlédnu dveřním okénkem dovnitř.

Otvor kryje plexisklo, ale i přes něj něco málo uvidíme.

Místo působí dost neutěšeně. Že by po zmizení vody, která sem kdysi byla vedena potrubím z pramene, ztratilo místo svůj smysl, svoje určení? Dost možná.

Původně pramen vytékal zde, do jakési křtitelnice.

Nedaleko nalezneme i jakousi malou kazatelnu.

Naposledy jsem toto místo navštívil v zimě roku 2006. Kamarád mě tu vyfotil na kazatelně. Padající sněhová vločka mi tu vytvořila zajímavý efekt...

Nyní už mě čeká cesta zpět. Půjdu po silnici zpátky do Vrčeně. Ještě si vychutnám výhled na panorama obce se Zelenou Horou v pozadí a už budu pelášit na vlak do Plzně...

Nějak se mi nechce zpět do pracovního týdne. Ale co se dá dělat, i to patří k životu ;)