Troufnu si k tomu něco napsat, ale jen co se mi honí hlavou, nic, co by bylo podpořeno nějakou moudrostí.

Nedivím se, že podstatná část slovenské společnosti si to vzala velmi osobně.

Myslím si, že nejen slovenské. Musím říct, že i u nás doma to je velké téma a hluboce se nás to dotklo.

Dodnes nevím, kdo a proč to tenkrát takhle narafičil...

Osobně věřím tomu, že revoluce byla kontrolovaná. Věděli, že už je to neudržitelné, tak tomu možná chtěli pomoct. Nebo ti, kteří věřili, že dělají revoluci potřebovali lidi vyburcovat. Vytvářeli si falešné důkazy. Dělalo se to tehdy, dělá se to teď.

Vyhazovat z práce a studia, občas někoho zavřít, nepouštět do ciziny, nedovolit získání bytu, auta, telefonní přípojky... To bylo jistě nemilé... Ale zabíjet, to NE! Režim byl smeten.

Nejhorší je, že ten režim zabíjel už před tím, ale to jako kdyby nikdo neviděl. Komunismus je často hodnocen jen podle života všedních lidí. Až když mají pocit, že jsou ohroženi i oni sami, tak je najednou zle, ale dokud se to týká jen těch, co tomu jdou naproti, tak se budeme tvářit, že se nás to netýká... mám z toho takový pocit.

Já nežiju na Slovensku. Ale kdyby u nás byl zavražděn mladý novinář s přítelkyní a tohle by udělal pan Babiš (Ten pán je národností agent STB. Že se narodil na Slovensku pro mě není podstatné.), tak bych asi zase také vyšel na ulici...

Nevím, zda bychom měli čekat na to, až se nám tu něco takového také stane. Mě stačil postoj našeho prezidenta k celé záležitosti, abych viděla, že se to netýká jen Slováků.